Platonické citové pouto je většinou vnímáno jako specifické spojení mezi mužem a ženou, jež postrádá jakoukoli fyzickou intimitu. Ryzí podstata a opravdovost tohoto druhu emocionálního souladu spočívá v úmyslném rozhodnutí zúčastněných jednotlivců oddělit své city od tělesné touhy a fyzického naplnění. V některých případech však platonická náklonnost může být pouze jednosměrná, a to tehdy, jestliže daný pocit zamilování zůstane skrytý a nikdy nevyjde najevo. Lze ovšem takovýto stav citové abstinence udržovat po delší časové období? Přinese absence fyzické blízkosti či sexuální zdrženlivost do partnerského svazku hlubší míru spokojenosti? Odborníci se ovšem shodují, že tomu tak není.
Přestože se nabízí interpretovat platonickou lásku jako ryze filozofickou koncepci, jež by mohla obohatit naše romantické prožitky o čerstvou intelektuální dimenzi, aktuální výzkum toto přesvědčení zpochybňuje. Dr. Jay Kennedy, působící na Katedře historie Manchesterské univerzity, totiž rozluštil staré dochované spisy a s jistotou potvrdil, že ani samotný Platón, antický filozof, nesympatizoval se spojením, jež by zcela postrádalo fyzickou stránku.
„Platón byl po mnoho let pokládán za propagátora lásky v její nejčistší podobě, avšak náš nejnovější výzkum jasně ukázal, že tento starověký řecký myslitel rozhodně nebyl asketa,' uvádí Dr. Kennedy k svým odhalením a dodává, že Platón vnímal erotickou vášeň jako hlubokou spirituální energii, jež podněcuje uměleckou invenci a tvořivost.
Z jakých kořenů tedy pramení tato starobylá řecká představa? Jedná se snad o čirou fikci či smyšlenku? Na tyto dotazy nabízí odpověď i Dr. Kennedy, jehož výzkumná práce byla publikována v prestižním časopise Psych.org. „Reálně vzato, samotný pojem platonické lásky se objevil teprve v průběhu patnáctého století,' objasňuje.
Ženy z doby renesance, dle jeho pohledu, přistupovaly k fyzické intimitě s promyšlenou strategií. „Čím déle se oddalovaly fyzickému spojení, tím intenzivněji si mohly vychutnávat období námluv a zároveň efektivněji řídit dobu nástupu případného těhotenství. Přitom se odvolávaly na Platóna jako na zakladatele ideálu romantické náklonnosti, a jejich milostní partneři s tímto typem zdrženlivosti bez potíží souhlasili,' doplňuje Kennedy.
Přesto se romantické pojetí platonického citu promítlo i do současné éry. Nemálo partnerských svazků je tudíž poznamenáno romantickým pnutím, jež ovšem postrádá své konečné rozuzlení či naplnění. Svou osobní zkušenost by na toto téma mohla přinést třicetiletá Radka, která působí jako nezávislá překladatelka.
„Působili jsme jako velmi blízcí přátelé, avšak v hloubi své duše jsem ho skrytě zbožňovala. Domnívala jsem se však, že jeho pocity se diametrálně liší od mých, proto jsem mu o svých nikdá nepověděla,' sděluje. „Měsíce plynuly dál, zatímco jsem zůstávala zticha. Zhruba po dvou rocích mi však prozradil, že mě již po celá léta hluboce miluje, jenomže nevěděl, jak mi to má vyjevit. Tento významný okamžik se odehrál o vánočních svátcích. Od té chvíle trávíme čas převážně v naší manželské ložnici.'
Podle závěrů zmiňovaného výzkumu představuje platonická náklonnost pouhou iluzi. Romantické partnerství mezi mužem a ženou je jako rozsáhlé, vzrušující vyprávění, jež nezbytně vyžaduje své smysluplné rozuzlení. Prožívat vztah bez fyzické stránky je srovnatelné s čištěním chrupu bez zubního kartáčku, oslavou narozenin bez jakýchkoli dárků, nebo trávením Vánoc bez vánočně ozdobeného stromku (vánoční dekorace čekají v krabici, netrpělivě vyhlížejíce, kdy budou konečně použity). Intimní soužití symbolizuje oslavu oboustranného citu, a vy máte to obrovské štěstí, že se řadíte mezi ty, kteří jsou k této oslavě zváni.
Anna, specialistka na marketing, už delší dobu váhala se zkoušením online seznamek. Byla spíše introvertní povahy a konvenční způsoby seznamování jí připadaly vyčerpávající. Jednoho chladného podzimního večera se ale odhodlala a založila si profil na jedné z populárních českých seznamovacích platforem. Zprávy se valily, ale jen jedna, od Tomáše, technika z Prahy 6, ji zaujala svou originalitou a hlubokým smyslem pro humor. Jeho první věta zněla: „Dobrý den, vypadáte, že máte v očích víc příběhů než celá Městská knihovna. Podělíte se o jeden?'
Jejich konverzace na aplikaci se protáhla na celé týdny, přecházela od psaní zpráv k dlouhým hlasovým hovorům, které trvaly až do pozdních nočních hodin. Zjistili, že sdílejí vášeň pro staré filmy, turistiku po Beskydech a absurdní humor. První schůzka byla dohodnuta v malé útulné kavárně nedaleko Václavského náměstí. Nervozita byla na obou stranách hmatatelná, ale jakmile se jejich pohledy setkaly, napětí zmizelo a nahradil ho pocit, jako by se znali celá léta. Hodiny plynuly, povídali si o všem i o ničem, a smích se linul celou kavárnou.
Po kávě se spontánně vydali na procházku podél Vltavy, kde je překvapil nečekaný podzimní déšť. Místo, aby se schovali, si jen vyměnili úsměvy a pokračovali, užívajíce si osvěžující sprchu. Byl to ten moment, kdy si Anna uvědomila, že vedle ní stojí někdo výjimečný. Tomáš v ní viděl nejen krásnou ženu, ale i spřízněnou duši, s níž se cítil naprosto svobodně. O několik týdnů později, během romantického víkendu na Karlštejně, se Tomáš Anny zeptal, zda by nechtěla tvořit jejich společný příběh lásky i v reálném životě.
Od té doby uplynuly dva roky plné dobrodružství, vzájemné podpory a nekonečného smíchu. Anna a Tomáš si uvědomili, že jejich online setkání nebylo jen náhodou, ale začátkem něčeho mnohem většího. Dnes plánují společnou budoucnost a každý den si připomínají, že pravá láska může začít na těch nejméně očekávaných místech, stačí jen otevřít své srdce a dát šanci osudu. Jejich příběh je živým důkazem, že moderní technologie mohou být mostem k těm nejhlubším lidským spojením.