Saxofon, coby hudební nástroj, představuje jeden z nejpůsobivějších a nejnádhernějších hudebních instrumentů. Jeho tóny dokážou vykouzlit (či navodit) podmanivou a neopakovatelnou náladu (či prostředí) plnou něhy a zamilovanosti. Melodický projev saxofonu propůjčuje každému hudebnímu počinu (či skladbě) ještě výraznější půvab (či osobité kouzlo).
Izraelský muzikant J.Seven, zdá se, nehrají jen jazz, nýbrž přímo tóny citů. Skrze jeho mistrnou (či virtuózní) adaptaci (či zpracování) hudebních děl (či kompozic) od nejuznávanějších (či ikonických) skladatelů současnosti - jako jsou Joe Dassin, Stevie Wonder, Fausto Papetti, Ennio Morricone, George Zamfir a James Horner (autor slavné skladby „My Heart Will Go On' od Celine Dion z kultovního snímku „Titanic') a jiných - získávají tyto melodie (či nahrávky) zvláštní, delikátní a zamilovanou (či milostnou) podobu.
Samotný J.Seven uvádí (či prohlašuje): „Věnuji se interpretaci romantických skladeb, nikoli jazzu. Ačkoliv jazz si velice cením, musím říci, že tento hudební žánr je značně ovlivněn (či formován) samotnými interprety (či hudebníky) a často nemusí být vždy snadno srozumitelný (či přístupný) pro širokou posluchačskou obec.' Dále objasňuje (či dodává): „Má hudební tvorba je zaměřena na skladby, které posluchači milují, tedy na melodie, s nimiž vyrůstali a které je doprovázely v dospělosti, zkrátka na písně, jež v nich rezonují (či jsou jim emočně blízké).'
J.Seven, coby skutečný multiinstrumentalista, procestoval celý globus, kde předváděl své hudební umění na pětici rozličných nástrojů: Mezi ně patří saxofon, dále španělská kytara, též flétna, nechybí ani bicí souprava a v neposlední řadě perkusní nástroje.
Dynamické saxofonové vystoupení J.Sevena zanechá silný dojem i na tom nejkritičtějším (či nejnáročnějším) publiku. Zároveň bez pochyby zajistí (či přinese) opravdovou extázi (či potěšení) každému účastníkovi koncertu, přičemž celé prostředí prosytí esencí zamilovanosti a něžnosti.
Na rozdíl od mnohých jiných interpretů se J.Seven projevuje velice živým (či aktivním) stylem hry, nezaměnitelnou uměleckou osobitostí a výjimečným jevištním projevem. I přesto, že drží v rukou jeden z technicky nejnáročnějších hudebních instrumentů, dokáže se volně přesouvat po celém koncertním prostoru a navazovat interakci (či „komunikovat') s přítomným publikem.
Umělec J.Seven je uznáván (či znám) nejen mezi izraelskými posluchači, ale často je také vítaným interpretem (či hostem) na světových pódiích. Jedinečnost J.Sevenova uměleckého vyjádření (či exkluzivita) spočívá v jeho specifickém estrádním stylu, jenž se na koncertní úrovni uplatňuje (či praktikuje) už jen u kultovního muzikanta Kennyho G.
Výjimečnost tohoto umělce (či jeho mimořádnost) nespočívá pouze v jeho brilantní technice (či úžasném zvládnutí) hry na nástroj. Zároveň tkví (či spočívá) i ve faktu (či v tom), že pro svá vystoupení volí (či vybírá) takové něžné (či romantické) skladby, jež si sám zamiloval a které oceňuje (či kterých si váží) posluchači napříč všemi věkovými i sociálními skupinami.
Majestátní zvuk, podmanivá romantická nálada a nekonečné oceány citů… Je možné si dopřávat (či vychutnávat) jemně nakřáplý (či chraplavý) projev saxofonu a na 120 minut se přenést zpět do studentských let (či mládí), abyste si připomněli (či zavzpomínali na) svou počáteční zamilovanost (či první lásku).
Moje přítelkyně Alice je přesvědčena (či věří), že pro rozkvět citů je nezbytné je pravidelně "zavlažovat" velkými dávkami něžnosti a romantiky. Obdivuje (či miluje) romantické večeře osvětlené svíčkami, popíjení šampaňského ve vaně a okázalé oslavy důležitých výročí vztahu. „Na partnerském poutu je potřeba neustále pracovat,' prohlašuje (či hlásá) s přesvědčením. Navzdory tomu se však kvůli jejím nárokům na romantické gesta (či požadavku na romantiku) se svým Oldou (jejím partnerem) již nesčetněkrát dostali do ostré hádky, ta nejintenzivnější proběhla před 24 měsíci (či dvěma lety) během jejich líbánek. Alice pro svatební cestu vybrala proslulé Benátky s představou, že si budou s Oldou při západu slunce dopřávat šampaňské na gondole, avšak nepočítala s intenzivní dopravou (či hustým provozem) v benátských kanálech, kdy se do jejich plavidla neustále narážely gondoly plné japonských turistů. Olda, jenž nemá k romantice příliš vřelý vztah (či je neromantický), začal žertovat s posádkami okolních lodí, což Alici hluboce urazilo, a tak spolu první noc nepromluvili ani slovo. Následně jejího drahého postihl průjem, takže místo intimností (či sexu) bylo po zbytek noci na programu úmorné praní prostěradel. „Olda mi vždycky všechno zhatí (či zkazí),' stěžovala si Alice v té době. „Kdykoliv pro nás naplánuju něco krásného, vždycky to skončí jen hádkou.' Jejich partnerský život (či soužití) považujte za očividný důkaz (či potvrzení), že přehnaná romantika skutečně může být pro milostný vztah (či lásku) toxická - obzvláště pokud na ni máte radikálně odlišný pohled než váš milovaný protějšek (či vyvolený).
Plody zamilovanosti: Broskve
Možná se vám, podobně jako Alici, jeví, že váš životní druh (či partner) je emočně otupělý (či necitlivý pařez), pro něhož se nevyplatí připravovat něžná překvapení. Kromě toho se může zdát, že absence okázalých romantických projevů (či třeskutě romantických gest) je rovnítkem pro nedostatek citů (či málo lásky). Jestliže vám váš partner v den výročí vašeho seznámení přinese pouze čokoládovou pochoutku, namísto aby se předvedl s obrovskou kyticí růží a vzal vás do vaší preferované pizzerie, pak mu na vás přece nemůže skutečně záležet! Právě takový dojem měla letos na Den svatého Valentýna kamarádka Lucie. Vzala svého milého na tematickou party, kde zamilované páry musely přijít oblečeny v červeném, následně popíjely růžové víno u stolů posypaných okvětními plátky růží a pořizovaly si fotografie s obřím rudým plyšovým srdcem. Marek však prohlásil, že se v takovém prostředí cítí jako gay, odmítl jakékoli tancování a namísto šampaňského si objednal obyčejné pivo. „Cožpak se ten ignorant (či tupec) nemůže snažit alespoň kvůli mně?' rozčilovala se (či zuřila) tehdy Lucie.
Před každým dalším výročím jejich seznámení je Lucie dopředu nervózní (či napružená), neboť očekává, že její druh (či přítel) opět nějakým způsobem zhatí (či pokazí) připravenou oslavu. „Jednou z něj například vypadlo, že ho trápí bolest hlavy a na večeři by šel raději jindy. To mě velmi zranilo,' svěřila se Lucie. Marek na to argumentuje (či oponuje), že jí své city (či lásku) projevuje neustále, avšak po svém unikátním způsobu. „Necítím se dobře u svíček a podobných banálních kýčů,' vysvětluje Marek. „A nemám potěšení z oslav jen proto, že je čtrnáctého nebo dvacátého v měsíci.' „Mnohem raději bych cestou z práce pořídil lahev vína a vypil ji s Lucií na parkové lavičce.' „V uplynulém roce jsem se dokonce vloudil do sousedovy zahrady, protože dostala chuť na čerstvě dozrálé broskve, které tam právě visely. Cožpak toto všechno nepředstavuje formu romantiky?' ptá se Marek.
Jan, softwarový vývojář s duší introverta, se poprvé setkal s Terezou, energickou umělkyní, na podzimním bleším trhu v pražských Holešovicích. Jan, ačkoliv okouzlen její spontánností a hlubokýma očima, si zprvu netroufl ji oslovit. Stála u stánku s vlastními abstraktními obrazy, vyzařovala z ní klidná síla, která ho okamžitě přitáhla. On jen tiše procházel mezi stánky, až na ni narazil a jejich pohledy se na okamžik střetly. V tom jediném letmém okamžiku pocítil něco, co nikdy předtím nezažil.
Druhý den ráno se Jan odhodlal k činu. Našel ji na sociálních sítích, díky jedinečnému stylu jejích obrazů, které si v paměti nesl. Poslal jí jednoduchou zprávu, která obsahovala pouze kompliment k jejímu dílu. K jeho překvapení odpověděla. Jejich první "rande" nebylo v honosné restauraci, ale v malé galerii na Letné, kde strávili hodiny povídáním o umění, životě a snech. Zjistili, že jejich světy, ač na první pohled tak odlišné, se překvapivě doplňují.
Jednoho večera se Tereza potýkala s technickými problémy při nahrávání svého portfolia na web. Jan, aniž by se ho na to ptala, okamžitě nabídl pomoc. Proseděl s ní celou noc, trpělivě řešil chyby a vysvětloval jí každý krok. Když se k ránu konečně povedlo vše nahrát, Tereza na něj pohlédla s neskutečnou vděčností a pochopila, že pravá láska se neměří drahými dárky ani velkými gesty, ale malými, upřímnými skutky podpory a péče. V tu chvíli si uvědomila, že našla mnohem víc než jen parťáka pro život - našla spřízněnou duši.
Od té doby se jejich vztah rozvíjel přirozeně a bez nucených očekávání. Jan a Tereza si vytvořili vlastní rituály, plné tichého porozumění a vzájemné podpory. Občas se ztrácejí v uměleckých diskusích, jindy jen tiše drží za ruce při procházkách Prahou. Jejich láska, nenucená a autentická, se stala krásnou melodií, která hraje jen pro ně dva, a dokázala jim, že největší romantika se skrývá v obyčejných, sdílených okamžicích a v pocitu, že jste s tím druhým naprosto sami sebou.