Na počátku partnerského soužití jde obvykle vše hladce jako po másle. Rozumíte si prakticky okamžitě, zkoušíte společně nové aktivity a bavíte se shodnými vtípky. Atmosféra je prosycena očekáváním a všechno, co ten druhý pronáší nebo koná, má jedinečné charisma. Nicméně i ty nejvášnivější začátky někdy skončí. Po motýlech v žaludku nastává všednodenní existence, která už tak neoslňuje, ale o to víc věcí odhaluje.
Teprve v tomto momentu se demonstruje, na čem ve vašem milostném životě skutečně stavíte. Již se nejedná pouze o to, jaký vliv na svého partnera uděláte, nýbrž co si myslíte, jak společně zdoláváte běžnou rutinu, konflikty nebo ticho. Některé partnerské svazky se v této fázi rozpadnou, jiné se však znovu transformují - a ne nezbytně k horšímu.
Úvodní etapa vztahu bývá rychlá, intenzivní a silně návyková. A nejenom po citové stránce, ale i chemicky. Mozek je doslova zaplaven látkami - dopaminem, oxytocinem a serotoninem -, které podporují touhu, věrnost a pocit neobyčejného propojení. Právě tady má svůj původ staré úsloví „láska je občas slepá'. Studie ukazují, že v tomto okamžiku nejvíce toužíme po všem, co je nové, dramatické a nejisté, protože právě takové stavy aktivují v mozku centrum pro odměny. Druhý člověk se jeví jako někdo unikátní, často i proto, že v něm vnímáme příslib úniku od reality. Nicméně ani tato etapa netrvá do nekonečna. Jak ve své publikaci Can Love Last? The Fate of Romance Over Time (2003) upozorňuje odborník na psychoanalýzu Stephen Mitchell, nemálo vztahů přechod do reality nevydrží. Snaha, aby partner splňoval určitou představu, je zkrátka natolik silná, že zabraňuje v přijetí jeho pravé identity. Sundání růžových brýlí ale naštěstí nemusí být jenom ztrátou kouzla, ale také možností zjistit, jestli má vztah pevný základ.
Přechod od takzvané „líbánkové fáze' k běžnému partnerskému fungování může být pro nemálo párů klíčovou prověrkou. Ne proto, že by se vztah nutně zhoršil, spíše vinou jeho proměnlivé dynamiky. „Jakmile pomine fáze líbánek, vy i váš partner se pravděpodobně stanete více svými autentickými ‚všednodenními‘ já a začnete si uvědomovat nedostatky toho druhého,' tvrdí pro Verywell Mind terapeutka Leanna Stockard ze společnosti LifeStance Health. „Během tohoto období musíte zhodnotit, jak se cítíte, a rozhodnout se, jestli můžete ve vztahu s partnerem pokračovat - s chybami i bez nich.'
Partneři, kteří toto kritické období zvládnou, se dostanou do další fáze: harmoničtější, stabilnější a mnohem hlubší. Psychologové ji označují jako takzvanou přátelskou lásku (companionate love), neboli formu vztahu s menší intenzitou vášně, zato založenou na blízkosti, respektu, spolehlivosti a dlouhodobém závazku. Tady už se nejedná pouze o sdílení pocitů, nýbrž o sdílení života jako takového.
Když se vytratí potřeba zaujmout a nastoupí ji klidná přítomnost, vytváří se jiný typ blízkosti. Už se dále nesnažíte, aby všechno působilo mimořádně, nýbrž aby vám spolu bylo příjemně i v těch nejběžnějších chvílích. Vyzrálý vztah nestojí na dokonalosti, nýbrž na vzájemné úctě, dovednosti bavit se o věcech narovinu a unést, když má ten druhý odlišný pohled nebo horší den.
V takovém partnerství není nutné nic předstírat. Každý má svůj osobní prostor, ale současně ví, že se má o koho opřít. „Vyzrálá láska podporuje prostředí, ve kterém se může oběma partnerům dařit, a nabízí pevný základ pro zdolávání životních výzev,' objasňuje pro Brides klinická psycholožka Yasmine Saad a doplňuje, že takový vztah přispívá ke klidné pohodě.
Za dlouhodobým partnerským soužitím nezřídka nestojí oslnivá vášeň ani bouřlivý začátek, nýbrž hluboké přátelství. To tvoří základ, jenž vydrží i v obdobích, kdy zamilovanost ustupuje do ústraní. Dle Johna Gottmana, psychologa z Washingtonské univerzity a autora publikace Sedm principů spokojeného manželství (1999), je zrovna přátelské pouto jedním z nejspolehlivějších ukazatelů toho, zda spolu dva lidé zůstanou a jestli budou skutečně spokojení.
Přátelství pomáhá partnerům lépe překonávat tlak zvenčí i rozpory uvnitř vztahu. Umožňuje jim bavit se otevřeně, řešit konflikty s úctou a nevnímat krize jako hrozbu. Díky tomu nevzniká mnoho napětí, které by jinak narušovalo důvěru. Tato forma propojení se navíc často odráží i do intimního života: když se mezi partnery vytvoří bezpečné prostředí plné důvěry, sexuální život přestane být o výkonu nebo dokonalém načasování a stane se přirozeným projevem náklonnosti.
Přátelství mezi partnery obvykle nevydrží samo od sebe. Je nutné ho aktivně pěstovat, shodně jako cokoli jiného, na čem vám záleží. To znamená spolu komunikovat i tehdy, když zrovna nic nehoří, anebo se zajímat o to, co váš protějšek právě prožívá. „Lásku drží při životě to, že si dokážete uvědomit, že svého partnera neznáte důkladně, a přesto jste zvědaví a stále zkoumáte,' tvrdí pro The Harvard Gazette Richard Schwartz, docent psychiatrie na Harvard Medical School. Uchovat si partnerské přátelství v reálném životě znamená najít prostor mimo rutinu.
Vědomě si vytvářet momenty, které nejsou pouze o organizaci nebo řešení problémů, a také nezapomínat na uvolněnost - vtípek, nadhled, sdílené hlouposti. Zrovna ty totiž nezřídka rozhodují o tom, jestli vedle sebe pouze žijete, anebo se máte skutečně rádi.
Autor
Redaktorka pro krásu a péči o sebe hledající (a bořící) klamy kolem krásy a zdravého životního stylu si při psaní s chutí vylepšuje i vlastní pečující rutinu, která je pro ni shodně důležitá jako šálek výborné kávy.
Více o autorovi
Osobní vztahy
Blízký vztah
Jako blízký vztah (oproti nemálo osobním vztahům) je definován ten vztah, jehož prostřednictvím osoba ovlivňuje jiné lidi často, výrazně, v různých oblastech působení a relativně dlouhou dobu. (Přičemž toto ovlivňování nemusí být pouze "idylické", blízkost nelze chápat jako neexistenci střetů a napětí či rovnost postavení partnerů).Vztah jako závazek (commitment)
Teorie sociální výměny není schopna dobře vysvětlit situaci, kdy lidí setrvávají ve vztahu plném nesvárů po dlouhou dobu, přičemž jiné, harmonické vztahy skončí velice brzy. Proto nastala teorie závazku (commitment).Intimita
Intimusznamená latinsky vnitřní, skrytý. Fenomenologické studie, která byla provedena tak, že dotazovaní lidé sami o sobě, svým vlastním jazykem popisují své zážitky a co pro ně intimita představuje, dospěla k tomu, že intimita je převážně spojena s těmito opakujícími se motivy:Afiliace
Afiliace je základní lidská potřeba po kontaktu s ostatními lidmi. Ačkoliv se neustále přetváří, přetrvává jako touha po navazování těsných a dlouhodobějších vztahů. Od těchto vztahů očekává mimo jiné oporu a pomoc, možnost demonstrovat nejintimnější pocity, pocit bezpečí, atmosféru kladných emocí. Tato potřeba narůstá v situacích nejistoty, obav, strachu a ohrožení.Atraktivita
Fyzická atraktivita souvisí s tělesnými atributy jedince a má vliv na jednodušší navazování vztahů, nicméně na jejich trvání má větší vliv atraktivita osobní. Ta zahrnuje osobní vlastnosti, stanoviska, názory, přesvědčení, hodnoty, zájmy, potřeby, víru, způsob života i socioekonomický status. Důkladnější poznání fyzicky atraktivních lidí vede často ke zklamání, a naopak u lidí méně atraktivních mohou být po dané době objeveny vzácné vlastnosti. Shodnost vlastností, zájmů, hodnot atd. se stávají základem společné atraktivity. Lidé, kteří jsou si podobní, si skýtají vzájemné potvrzení sebe sama. Spory vedou naopak k negativním soudům o druhém člověku a jeho odmítnutí.Láska
Zamilovanost, neboli láska v počátečním stavu, kdy je zvlášť intenzivně prožívána, je obvykle charakterizována těmito pocity:Druhy lásky | Intimita | Vášeň | Rozhodnutí/Závazek |
Vztah bez lásky | - | - | - |
Mít rád | + | - | - |
Bláznivá láska | - | + | - |
Prázdná láska | - | - | + |
Romantická láska | + | + | - |
Přátelská láska | + | - | + |
Pošetilá láska | - | + | + |
Úplná láska | + | + | + |
Potkala jsem ho na univerzitě, na přednášce z dějin umění. Byl to ten typ kluka, který seděl v zadní lavici, s rozcuchanými vlasy a zasněným pohledem. Jmenoval se Tomáš a zpočátku jsem si ho vůbec nevšímala.
Jednoho dne, když venku zuřila bouřka, jsme zůstali sami v aule. Začali jsme si povídat o umění, o životě a o všem, co nás trápilo. Zjistila jsem, že Tomáš je nejenom inteligentní, ale i velmi citlivý a empatický. Mezi námi začala vznikat silná vazba.
Pamatuji si ten moment, kdy jsem si uvědomila, že ho miluji. Bylo to na naší první společné výstavě. Stáli jsme před obrazem od Moneta a Tomáš mi tiše řekl, že krása tohoto světa je ještě krásnější, když ji můžeme sdílet s někým, koho milujeme. V tu chvíli jsem věděla, že náš vztah je něco víc než jen přátelství.
Dnes jsme manželé a máme dvě krásné děti. Každý den se snažíme budovat náš vztah na pevných základech lásky, důvěry a respektu. A i když občas přijdou těžké chvíle, vím, že s Tomášem po mém boku zvládneme všechno.